ptáci na tahu 2026

9 dní Švédsko a Dánsko

Shrnutí

Moc příjemná dovolená, možná jen trochu krátká.

Za mně (jarda) nepatrně krásnější Švédsko než Dánsko a to jak přístupem k veřejnému prostoru a jeho možností využití lidmi, tak lidmi samotnými. Za Dánsko mluví architektura, užitný design a v neposlední řadě jejich síť cyklostezek, která je hustá a značená jak ve městě, tak i na venkově.

Na našich miniskládacích kolech jsme najezdili dohromady více jak 100 km a nejednalo se o nouzové přibližování, ale o naprosto plnohodnotný dopravní prostředek.

Jedli jsme naprostý průřez všech stylů - od mořských plodů, které byly vždy čerstvé. Tady bych vypíchl tržnici v Malmø a z michelinského průvodce doporučovanou Fyski Bussines v přístavu v Malmø). Ochutnali jsme místní speciality smørrebrød a rakmäcka a tyhle obložené chleby mají něco do sebe. Ale neodříkali jsme se ani burgerům (všichni dělají smashe) ani salátům (většinou s lososem, nebo s krevetou), ani Fish and Chips (ale to nám ve srovnání s ostatními jídly přišlo naprosto mastné a nezdravé. Doporučení výběru restaurací jsme konzultavali s AI a ve většině případů jsme se shodli. Do vyslověně Michelinské restaurace jsme nezamířili kvůli dostupnosti / čekacím dobám.

Pro šťouraly

Cesta s Teslou naprosto bezproblémová, žádné poruchy. 

  • Celková ujetá vzdálenost 2.194 km za 30 hodin 

  • Průměr 73 km za hodinu což je (třeba díky jízdám po Kodani) skvělý průměr .-). 

  • Celou dobu puštěná klima v rozmezí 21 - 23 stupňů, před nástupem do auta auto vždy klimatizováno (abysme tam nelezli třeba ve 40 stupních)

  • Celková spotřeba podle auta 328,8 kWh

  • Průměrná spotřeba podle auta 14,99 kWh/km

  • reálná spotřeba včetně ztrár (z Tessie) a včetně nabití do výchozího stavu 381 kW

Den 9. 

Z Rheinsbergu do Prahy

Aby cesta domů nebyla jen cesta, vetknuli jsme první zastávku hned 26. kilometrů od ubytování. Zastavili jsme se ve vesničce Stechlin Neuglosbow u jezere Großer Stechlinsee. Jedná se o jedno z nejhlubších jezer v Německu a tak jsme se mohli po dlouhé době u mělkých břehů dánských moří namočit celí a zaplavat si.

Po dvouhodinové koupačce jsme vyrazili na cestu domů, kam jsme dojeli okolo 19 hodiny.

Pro šťouraly:

  • ujeli jsme 496 km a nachodili jsme 5.650 kroků - 4,12 km

  • nabili jsme 47 kw (celkem za 588Kč) a na 2 nabíječkách jsme strávili 26 m

  • auto po zaparkování doma mělo 6% baterky

Den 8.

Z Rømø do Rheinsbergu

Dnešní den zasvěcen cestě. Přejeli jsme kousek Dánska a kus Německa. Přiblížili jsme se o skoro 500 km blíž domovu a za odměnu bydlíme v marině s výhledem na spojovací kanál dvou jezer. Moooc hezké

Pro šťouraly:

  • ujeli jsme 458 km a nachodili jsme 4.670 kroků - 3,37 km

  • nabili jsme 93 kw (celkem za 1.171Kč) a na 3 nabíječkách jsme strávili 46 m

  • auto po zaparkování u hotelu mělo 54% baterky

Den 7.

Z Fanø na Rømø

Kousek od Esbjergu se nachází ostrov Fanø. Jedná se o nejhořejší z Dánských ostrovů, který se řadí mez Fríské (očkoli Fríské ostrovy patří k Německu a ne k Dánsku,… no prostě zmatek). Na Fanø je možno se dostat pouze trajektem z Esbjergu a celá plavba trvá asi 12 minut. Na přístavu v Ejsbergu je zvláštní to, že z něj hlavně vyplouvají trajekty na Fanø (od 6 do 23, přes den každých 20 minut) a lodě, které vozí obrovské součástky na staby větrných elektráren v Severním moři  - ano, vidíte dobře - Severní moře plné ledu a obvykle studené - za naší návštěvy mělo v místech koupání skoro 18 stupňů

Nebrali jsme s sebou auto, ale jen kola a těšili se na zážitek z jízdy na kole po utuženém mokrém písku. Nebylo to špatný, ale jak praví klasik - když to srovnám s výletem na Karlštejn, tak teda nic moc. Fanø je tradiční vesnička - skanzen, kde většina domků má ještě slámovou střechu a je krásných na fotku, ale na bydlení bych si tak úplně jistý nebyl. Nicméně nezkoušeli jsme. Na Fanø je známé hnízdiště tuleňů, ale je zakázáno se k nim dostávat moc blízko a jsou na poměrně nepřístupném místě (na výpravu se doporučují pevné boty a dalekohled), takže jsme si řekli, že když je nemůžeme krmit a hladit, tak na ně pečeme. Ale stejně jsme o zážitky nepřišli - válečka na pláži, koupačka v půl metru hlubokém moři a na Fanø se navíc minulý týden konal festival pouštění draků. My sice nazažili jeho kulminaci (údajně bylo najednou na nebi přes 5.000 draků různých velikostí a tvarů), ale i ten pidizbyteček, který jsme viděli byl úžasný. Na projížďce po Fanø jsme najeli 17,5 km, s průměrnou nadmořskou výškou 3,5 m.n.m a s výškovým převýšením 5 m (prostě. typický vrcholový cyklotour).

Protože se nám ostrov líbíl, vydali jsme se směrem na další ostrov - MandoBy, kam se dá projet autem jen v době odlivu Představte si takový dánský Mont Saint-Michel, jen bez dominanty kostela, ale zato s mnohem horší cestou. Zkusili jsme to Teslou, ale vyměkli jsme, protože jsme zjistili, že místní zážitkové agentury tam pořádají zájezdy traktory a ty které jsme viděli byly pořádně zabahněné. Tak jsme raději jeli dál.

Další zastávka byla v Ribe. Malebné městečko plné pitoreskních hrázděných domků. Představte si takouvou pražskou Zlatou uličku a nainstalujte ji na celé město. Ještě navíc se do města nesmí autem a ulice jsou dlážděné, takže na Bromíky fakt nic moc. A ani místní rumová zmrzlina s oříšky nic moc, takže jsme jeli dál.

Rozhodnutí ubytovat se nakonec padlo na další ostrov - Rømø (my prostě ti ostrovi máme rádi a měli jsme to v našem prohlášení, že je navštívíme a slíbili jsme to lidem a ….. vůbec). Na Rømø je příjezd po 9km mostě / hrázi a jediné dostupné bydlení v campech. Nám se podařilo vykousnout jednu z luxusnějších chatiček - měla vlastní záchod a sprchový kout (sice od záchoda oddělený látkovým závěsem a s odtokovým kanálkem v linu na podlaze. Od začátku vztahu (mimo dob Covidu, kdy jsme se toulali po čechách bydlíkem) to byla naše první návštěva campu. Nová zkušenost. Zajeli jsme si nakoupit na studenou večeři a na zítřejší snídani (v pátek odpoledne prvního dne prázdnin fakt dobrý nápad) a rozhodli se, že se vydáme na pláž na kolech. Po 7 km jízdy po kamínkách jsme dojeli k písečné pláži na které jsme vedli kola asi půl kilometru po převážně auty rozježděném písku k moři. Moře mělké, plno lidí,…. rozhodli jsme se, že si raději zachováme příjemné vzpomínky na Dánsko a zítra se pomalu vydáme směrem k domovu a rozdělíme si víc jak 900m km cestu na dvě části.

Pro šťouraly:

  • ujeli jsme 117 km autem, 35 km na kole a nachodili jsme 5.244 kroků - 3,89 km

  • nabili jsme 0 kw (celkem za 0 Kč) a na nabíječce jsme strávili 0 m

  • auto zaparkování u hotelu mělo 53% baterky

Den 6.

Nyborg - Esbjerg (s malou válecí zastávkou v Koldingu)

Z Nyborgu jsme vyrazili bez ranního koupání, protože jsme viděli ve vodě medůzu (medůza = no-go reason pro koupání).

Vyrazili jsme tedy do Odense , třetího největšího města Dánska a rodného města pohádkáře Hanse Christiana Andersena. V průvodcích se o něm píše dvojím způsobem. Buďto a) nádherné místo se skvělou atmosférou, které určitě nemůžete minout a které Vám naprosto změní Vaše vnímání na svět pohádek H.CH.A. nebo b) místo na jehož prohlídku Vám stačí 3,5 hodiny. My tam napsali krátkou pohádku inspirovanou H.CH.A. (najdete časem pod galerií), vytáhli Bromíky a po 2,5 hodinách přemýšleli, co jsme ještě neviděli, když nám chybí ještě hodina do doporučeného času.

Pak jsme se vydali směrem na Kolding s tím, že se zastavíme v Nyhave Huse, malém městečku s písečnými plážemi. A opět cesta přes most. Ale nestěžujeme si, neříkáme “Most, zase další Most, kdo přes to má pořád jezdit, už ani Puńťu to nebaví”. Ale po přejetí mostu, když jsme se jeli podívat pod most (kde jsme samozřejmě nechtěli bydlet :-) jsme objevili velké stádo no-go důvodů, tak jsme urychleně jeli dál směrem na Kolding.

Kousek za Koldingem jsou vyhlášené písečné pláže pro rodiny s dětmi. Pokud Vás baví koupat se jen do půli lýtek, jste na správném místě. Tady když Vám uteče do vody dítě a už ho ani nevidíte, tak stejně víte, že se neutopí. Myslím, že to je úžasné místo pro tréning jezevčíků s aquafobií. Ale poleženíčko na sluníčku pošušňáníčko.

Jenže i to Vás přestane za chvíli bavit  - kór, když si blbě namažete nohy, jako něktěří z nás (jarda) a ony se Vám zapálí. Proto změna plánu, šupky hupky do auta a tradá směrem na Esbjerg. Cestou na Tesla nabíječku - je u obchoďáku a když jsme k ní přijížděli, tak přesto, že nebyla prázdná, tak v aplikaci nabízela 31!!! volných nabíjecích stojanů. To je - jen pro představu - jen o něco málo méně nabíjecích stojanů, než je všech nabíjecích stojanů v Praze (2 nabíječky), Průhonicích, Plzni, Lovosicích a v Hradci Králové. A to jsme u 7. největšího města Dánska, které má o 20.000 obyvatel méně, než Ústí nad Labem a další nejbližší Tesla nabíječky (dalších 2x24 stojanů) jsou vzdálené celých 20 km jedním směrem a 34 km druhým směrem. Tahle zem je se svými větrnými elektrárnami na moři elektromobilitě zaslíbená a není divu, že téměř každé druhé auto je buďto elektro, nebo hybrid.

Bez problémů jsme za světla dojeli do Esbjergu - pátého největšího města dánska se 75.000 ovyvateli, (stále za světla) se navečeřeli na náměstí, (stále za světla) se prošli po městě, (stále za světla)se došli podívat k přístavu, (stále za světla) si dali jedno malé pivánko na dobrou noc a (stále za světla) si šli lehnout. Ty dlouhý dny mají něco do sebe.

Pro šťouraly:

  • ujeli jsme 211 km autem, 25 km na kole a nachodili jsme 7.815 kroků - 5,97 km

  • nabili jsme 50 kw (celkem za 428 Kč) a na nabíječce jsme strávili 34 m

  • auto zaparkování u hotelu mělo 64% baterky

Den 5.

Kodaň, Nyborg

Den ve znamení balení a přesunů. Po hotelové Euro snídani jsme zabalili a věci uložili na recepci. Byli jsme ale pevně rozhodnuti, že než Kodaň opustíme, tak Vám dokážeme, že nejsme žádní kulturní barbaři a že umíme chodit i do muzeja. Volba padla na Muzeum Dánského Designu (MDD - neplést s Mezinárodním dnem dětí).

Do muzea jsme se dopravili metrem - pro info -  Dánové mají v Kodani 4 linky metra (a asi i mindrák z toho, že Kodaň je jen malé provinční městečko, protože linky M1 a M2 se liší tím, že M2 je vlastně M1+4 další okrajové stanice, M3 je linka okružní a M4 s ní má společných víc jak 70% stanic).

Cestou na Metro jsme zjistili, že dánové mají v rámci rovnosti pohlaví toto značení i na semaforech. Nepoužívají jen 2 panáčky, ale tři a rozlišují na bi-sexuální páry a homosexuální páry (tedy asi, jinak to nechápem)

V Muzeu Dánského Designu jsme narazili na Výstavu Japonských plakátů (máme my to ale štěstí, co? :-) a na výstavu židlí, která byla navíc ke stálé výstavě užitného designu. Možná si říkáte, že židle jsou nuda, ale dánské židle jsou naprostá nádhera a úžas. Tolik krásných židlí pohromadě musí potěšit snad i největšího odpůrce sezení - koukněte do galerie.

Po výstavě pěšky zpátky do hotelu (cestou jsme fotili kachny, protože Kodaň už jsme celou znali), autem k nabíječce, protože jsme měli už “jen” 29% baterky. Sentry mód - hlídání okolí zaparkovaného auta kamerami - si vzal cca 0,5% baterky za každou hodinu hlídání. Dojeli jsme na Tesla nabíječku s 22 nabíjecími stojany na střeše obchodního domu v centru města, ale než jsme se rozhoupali k tomu vylézt a jít se podívat po obchodech, tak bylo nabito - odjížděli jsme s 80% baterky.

Cestou po dálnici k Mostu mezi a Kørsor a Nyborgem (most se jmenuje Storebæltbroen, ale vyslovit správně se to nedá) jsme potkali malou zácpu, ale ve srovnání s Kodaní nic moc. Most je úžasná stavba, 18 kilometrů lidské geniality a umění. No a hned za mostem dolů z dálnice, na pláž na rychlou prasárnu (fish and chips a burger), do hotelu s výhledem na moře, pár pivánek na pláži a spát.

Pro šťouraly:

  • ujeli jsme 143 km a nachodili jsme 13.768 kroků - 10,11 km

  • nabili jsme 46 kw (celkem za 405Kč) a na nabíječce jsme strávili 28 m

  • auto zaparkování u hotelu mělo  53% baterky

Den 4.

Kodaň

Na čtvrtý den výpravy jsme se rozhodli nechat kola odpočívat v pokoji a poznávat Kodaň pěšky a pomocí hromadné dopravy. Abychom se na tento složitý úkol pořádně připravili, rozhodli jsme se nasnídat se v kavárně Double Brew, která je jen 200 metrů od hotelu a kde připravuje kávu dánský barista roku 2026. A musím uznat - čaj a vajíčka dělají výborné :-)

Pěšky jsme se vydali přes kodaňské obchodní ulice vstříc novým dobrodružství. Objevili jsme jak krámky s místním designem (dánský design opravdu zajímavý a svébytný) tak malé galerie (ta se Snoopym nás doopravdy nadchla) a taky velké značky známé třeba z Pařížské. A taky MOSCOT butik, který jsme rozhodně nemohli vynechat.

Unaveni procházkou z obchodní třídy jsme se vydali směrem k Opeře a cestou jsme potkali malý fusion steet food market (Broens Street Food) kde byly zastoupené opravdu všechny styly od místních Smørrebrød přes hamburgery, poke, nudle, salátové bary až po nezbytné churos, které jsou v Kodani podobně četné, jako v Praze prdelník. Nás zlákal melounový salát s okurkou, kuřecím a chilli a domácí lemonáda a musím říct, že se jednalo o naprosto skvělou a osvěžující svačinku (abyste si nemysleli, že tady jen žereme, tak od snídaně uběhly víc jak 3 hodiny pěšího pochodu a salát jsme si dali jen jeden a napůl).

Kodaňská Opera se nachází na ostrově a stejně jako okolní obslužné domy (restaurave, vstupy, …) jsou výrazně prosklené a mají zelenou střechu - skvělá kombinace designu a ekologie. Architektura je vůbec v Dánku unikátní a jen kvůli ní stojí za to do Kodaň vidět.

Potom jsem chtěl Janě ukázat Malou mořskou vílu, ke které se dá jet místním lodním autobusem. protože jsme ale nasedli na loď druhým směrem, tak jsme viděli z naší hodinové plavby po moři celou Kodaň z vody. Je tady skvěle vyřešené nábřeží, kde se můžou lidi setkávat, jíst, opalovat, koupat, jsou tady beachvolleybalová hřiště, cyklostezky, skvělé bydlení, loděnice a půjčovny lodiček,…. prostě krása. A taky jsme zjistili, že u Kodaně se koná hudební festival :-).

Malou mořskou vílu jsme samozřejmě nakonec viděli také. Socha obklopená mořem a japonskými turisty :-). Ale k malé mořské víle se vrátíme až na některé z příštích zastávek, která bude v rodišti Hanse Christiana Andersena.

Vyhladovělí z cesty lodí (hlad jsme měli jako bychom to sami celé odveslovali) jsme se vydali na jeden za tří nejlépe hodnocených Smørrebrød restauraci - do Hallernes Smørrebrød. Ta se paradoxně nachází v 5 patře obchodního domu a rozhodně byste to do ní neřekli. Co je to vlastně Smørrebrød? Tenký plátek žitného chleba s čímkoli navrch. Používají se ryby, krevety, pečené maso, ale i třeba řízek. Objednali jsme si Herink (slaneček, kopr, přírodní sýr) RoastBeef (pomalu pečené hovězí, brambory, hrubozrnná hořčice, naložená cibulka, pečená cibulka, mayo, okurek, křen) a losos (uzený losos, chřest, kopr, žervé). Takové malé, ale chuťově intenzivní chlebíčky. Báječný způsob zahnání malého hladu.

Dalším bodem našeho výletu byla Christiania - samostatný “stát” založený Hippie komunitou, kde se nesmí fotit. Foto z Christianie najdete také v dnešní fotodokumentaci. Tam najdete také fotky z kodaňského metra. To jezdí bez řidiče a pro děti lepí dopředu samolepku s ovládacími prvky aby si mohli hrát na řidiče Metra. Jarda si to moc užil :-)

Úplně hotoví jsme dorazili do hotelu, odkud jsme se vykopali jen na krátkou procházku spojenou s kouskem pizzy pro každého, pak zpátky a spát 

Pro šťouraly:

  • autem jsme ujeli 0 km

  • pěšky jsme ušli 23 838kroků = 17,51 km

Den 3.

Malmo a Kodaň

Na tento den jsme se rozhodli zažít něco speciálního a přitom pro severské země tak tradičního - vydali jsme se do sauny. Ale ne do sauny ledajaké, ale do sauny, která je postavena na mole a místo ochlazovacího jezírka se využívá moře. Je to skvělý zážitek -  vyhřát se v teple a pak tradá do moře, které mělo necelých 18 stupňů. Ale protože tento komplex je strikně se zákazem focení, tak tentokrát bez fotek.

Na oběd jsme vyrazili do tržnice - jedná se o úžasně zrekonstruovaný prostor, kde si své pravé k snědku najde snad opravdu každý. My se rozhodli pro ryby (přírodní losos z Faer s fenyklem a bramborem a dva druhy uzeného lososa, brambory a salát. Naprosto boží. A jako zákusek zmrzlina - jahoda a pistáciová z pražených pistácií - takovou pistáciovou bych chtěl jednou umět.

Tato ranní anabáze nám přidala dalších 6,7 km na kolech.

Po obědě do auta a tradá přes Ostersundský most do Dánska.

Cesta přes most a tunelem je neuvěřitlný zážitek - nejdřív se jede 7 kilometů po mostě uprostřed moře a pak najednou most na ostrůvku skončí a dalších 5 km se jede tunelem, kde máte nad hlavou hrooooozně moc vody. Hroznej a skvělej pocit zároveň.

Díky Kodani se musím omluvit Praze a její dopraní špičce - jeli jsme 2,6 km víc jak 46 minut. To bych byl rychlejší i pěšky :-)

Parkoviště bylo kousek od hotelu a rozhodnutí, že si z hotelu dojdeme ještě pro Bromíky aby nezůstávaly v autě se zvrhlo v dalších 10,5 km na kolech, tentokrát po centru Kodaně, kolem Tivoli parku, kolem kanálů, přes cyklomost a zpátky do hotelu.

Z hotelu na večeři do italské restaurace l’Appetito. Skvělé Vitello Tonnato a 3 druhy Bruschetty, kde asi nejvíc překvapila kombinace s tapenádou. Jen ten vrchní byl nějakej divnej. Nebejt skvělejch recenzí, asi bych na jídelní lístek nečekal těch 12 minut.

Pro šťouraly:

  • autem jsme ujeli 42 km

  • na kole jsme ujeli 17,2 km a další 3 km jsme ušli pěšky

Den 2.

Cesta lodí z Lubecku do Malmö a Malmö na kole

Naloďovat jsme se začali 8 minut po půlnoci v nadmořské výšce 0 metrů nad mořem. Nechtěl jsem tomu věřit, ale za 30 minut už bylo auto na lodi a my v kajutě (měli jsme příplatkovou bez paland :-)

Noční plavba z Lubecku do Malmö trvá 9 a půl hodiny a dá se relaivně dobře prospat.

Ráno nás na moři přivítal krásný den, větrnné elektrárny, Ostersundský most a racci.

Vylodění z lodi a následná cesta do hotelu trvala necelých 20 minut.

V hotelu jsme popadli bromíky a vyrazili poznávat krásy Malmö na kolech.

Malmö je relativně malé město, díky poloze u mořestále profukuje, díky rovinaté krajině se většina lidí pohybuje na kolech, všude jsou cyklostezky, cyklopřejezdy, všichni řidiči dávají cyklistům přednost - prostě cykloráj. Navíc byla neděle a (snad) všichni obyvatelé Malmö vyrazili na pláže

Architektura je kombinací původních hrázděných domů s moderními zajímavými bytovými domy a ve městě je i jeden 50ti patrový “mrakodrap”.

My jsme projížďku zvolili jako kombinaci výhledů a architektury. Potkali jsme už zmíněný mrakodrap, krásné bydlení na hausbotech, rozhodně nesměl chybět maják, …

A samozřejmě jsme objevovali gastronomii. Nechali jsme si doporučit AI a rozhodně to nebylo špatné. Oběd v restauraci Spoonery (chilli) a večeře v bistu Fyski Business, kde jsme krom rybí polévky konečně potkali místní specialitu - rakmäcka - obložený chlebíček s krevetou, kterých bylo tolik, že přes ně nebyl chlebíček ani vidět.

a o jídle rozhodně nelze říct, že by nebylo báječné

Pro šťouraly:

  • autem jsme ujeli 17 km

  • na kole jsme ujeli 19,46 km a dalších 8,5 km jsme ušli pěšky


Den 1.

První den byl původně plánován jako Přeprava z bodu A (Praha) do bodu B (Lubeck), kde navazovalo nalodění se na trajekt a noční plavba do Malmö.

Cestou byla otevřená možnost zůčastnit se prohlídky Gigafactory Tesla Berlín s účastí Tesla Optimus Prime. Byli jsme na “čekačce” = pokud by někdo ze zaplacených klientů nedorazil, byli jsme druhý pár v pořadí. Nakonec jsme, kvůli zácpě na dálnici před Berlínem, nedorazili včas ani my :-)

Protože jsme do Lubecku dorazili moc brzo, vydali jsme se na prohlídku do nedalekého Niendorfu, kde proběhlo první setkání s mořem, první rybí večeře a první západ slunce nad mořem - všecny “zážitky” jsou zadokumentovány ve fotogalerii z prvního dne.

Pak jsme se přesunuli zpátky do Lubecku, kde jsme čekali 3 hodiny na nalodění. Čas na nalodění jsme si krátili sledováním filmu Dva papeži - pokud jste neviděli, tak vřele doporučujeme

Pro šťouraly:

  • ujeli jsme 721 km

  • nabili jsme 85 kw (celkem za 1.030 Kč) ve třech zastávkách, na nabíječkách jsme strávili celkem 50 minut

  • auto při nalodění mělo 60% baterky